AUGMENTACE - operace a rekonvalescence

Jak jsem slíbila, sepsala jsem pro vás i druhou část článku o augmentaci, tentokrát o samotné operaci a rekonvalescenci.

Prvně bych chtěla říct, že operace i rekonvalescence probíhá u každé slečny/ženy jinak, každá klinika i doktoři mají svoje osvědčené postupy :)

Na operaci jsem se těšila, ale bála zároveň. Den předtím jsem byla tak nervózní, že jsem v noci ani nespala. Nikdy předtím jsem narkózu neměla, takže jsem absolutně nevěděla jak mi bude až se vzbudím. Ale důvěřovala jsem klinice (Medicom Clinic) a věděla jsem, že se o mě postarají :)

V den D jsem měla nástup na kliniku v 7:30, ráno jsem tedy sedla na tramvaj směr klinika. S sebou jsem si brala jen oblečení na převlečení (tepláky a volnější mikinu na zip, protože přes hlavu po operaci fakt nic nenatáhnete :D), nabíječku na mobil, doklady a peněženku, nic víc není potřeba. Vlasy jsem měla zapletené do copánků, abych se nemusela česat a zvedat tak ruce :)

Na klinice jsem zaplatila zbývající částku (zálohu jsem platila v den konzultace) a šla si sednout do čekárny. Po chvilce pro mě přišla sestřička a zavedla mě do ordinace, kde si mě pan doktor pokreslil. V tu chvíli mi tak nějak došlo, že se to fakt děje a začala jsem být dost nervózní :D

Potom mě sestřička odvedla na pokoj, kde jsem dostala kompresní punčochy a andělíčka, převlékla jsem se a čekala na operaci. Přede mnou šla na sál má "spolubydlící", u které byl zrovna anesteziolog a já šla na řadu nějak po 11. hodině.

Před operací přišel anesteziolog i za mnou, prošli jsme anamnézu, vše mi vysvětlil a nabídl mi prášek na uklidnění, který jsem si s radostí vzala, ale moc mi teda nepomohl :D byla jsem po něm sice trochu mimo, ale strach jsem měla stále. Po chvilce jsem šla na sál, kde jsem si lehla na lehátko, přikryli mě dekou a začali napichovat kanylu, což pro mě bylo asi nejvíc nepříjemné z celého dne, protože já a moje tenký žíly :D Ale nakonec se to povedlo, nasadili mi masku a v tu ránu se mi zatočila hlava a usnula jsem.

Probudila jsem se až na pokoji, první co jsem slyšela, bylo "vy brečíte?", brečela jsem, ale štěstím, že to mám za sebou a že se můj sen konečně splnil :) Pak jsem hned zase usnula. Co se týče bolesti, cítila jsem jen obrovský tlak na hrudníku, nic víc a každou chvíli jsem dostala něco na bolest. Drény jsem vůbec necítila. Horší bylo, když jsem se měla zvednout, došla jsem na záchod a myslela jsem si, že mi ty prsa spadnou :D cestou zpátky se mi udělalo černo před očima - nic vážného, ale nepříjemné to bylo. Kromě tohoto okamžiku musím říct, že jsem si narkózu užila! :D

Zalehla jsem zpět do postele a dostala jsem čaj a piškoty, později večer ještě večeři v podobě toastů, na klinice je servis moc super a pořád se vás ptají jestli něco nepotřebujete :) Na noc jsem dostala i prášek na spaní, ale stejně jsem moc nespala.

Jinak se holky snažte mít věci co nejblíže u sebe, natáhnout ruku třeba pro mobil nebylo úplně jednoduché :)

Ráno po snídani proběhlo vytažení drénů (což vůbec nebolelo) a převaz, potom jsem se převlékla, dostala jsem léky na bolest s sebou a klinika mi zařídila odvoz až domů :)

Ten den jsem byla ještě lehce "zdrogovaná" z narkózy, takže jsem bolest tolik nevnímala. Třetí den byl pro mě asi nejhorší, ale nic co bych nezvládla. 14 dnů jsem dodržovala klidový režim, byla jsem převážně jen v posteli a koukala na seriály. Ono to stejně ani jinak nešlo, byla jsem unavená a nemohla jsem moc hýbat rukama. Po týdnu jsem měla první kontrolu na klinice a další týden znovu, kdy mi vyndali stehy a udělali fotky. Vše se hojilo a stále hojí krásně :)

První týden po operaci je důležité, aby se o vás někdo staral, protože sami se z postele nezvednete, potřebovala jsem pomoc i s přípravou jídla a s mytím hlavy (tu mi mamka myla ještě další tři týdny - po tu dobu jsem nesměla zvedat ruce, kvůli správnému usazení implantátu).

Nejhorší pro mě bylo ležení a spaní na zádech, v noci jsem se budila, protože mě záda už hodně bolela. Na boku jsem začala spát asi po 3-4 týdnech, ale nejdříve jsem ležela spíš na polštáři než vyloženě na boku.

Co se týče pohybu tak po týdnu a půl jsem šla na první krátkou a pomalou procházku, postupně jsem vzdálenost navyšovala. Po 5 týdnech jsem začala pomaličku cvičit, ale jen nohy, nejdříve s vlastní vahou, odporovací gumičkou a teď po 6 týdnech přidávám i lehčí váhy. Vršek těla zatím necvičím, ani by to nešlo, ruce pořád ještě úplně nezvednu, vždy mě zastaví bolest v podpaží.

Hned po operaci jsem dostala kompresní podprsenku a hrudní pás podprsenku jsem měla nosit 5-6 týdnů (ale nosím ji zatím i po 6 týdnech, je mi příjemná a cítím se více v bezpečí), hrudní pás jsem nosila 10 dnů.

Prsa jsem mazala a stále mažu Bi-Oilem, kůže se hodně napíná a je suchá, takže je potřeba mazat. Jizvičky mažu buď také Bi-Oilem nebo silikonovým gelem a přikládala jsem i silikonové náplasti.

Musím říct, že první dny jsem byla z prsou nešťastná, byla nateklá a taková zdeformovaná, s modřinami. Po pár dnech ale začaly otoky ustupovat (brala jsem i Aescin na otoky) a prsa se mi líbila každým dnem víc a víc. Prsa se budou "klubat" ještě nějaký čas, chvíli to trvá než si sednou, hlavně teda doufám, že už se nezmenší :D

Ve finále jsem moc spokojená a už se těším na léto :)

Před operací jsem souhlasila i s natočením krátkého videa ze sálu na Instagram pana doktora, za což jsem moc ráda, že mi to bylo nabídnuto, protože na něm jde krásně vidět "před a po". Ono se totiž na ta prsa hodně rychle zvyká a už po pár dnech bych brala větší :D Takže je super zpětně vidět tu obrovskou změnu :)

Snad jsem na nic podstatného nezapomněla, kdybyste se chtěli na cokoliv zeptat, stačí napsat a ráda vám odpovím :)